REKONSTRUKCE (9)

3. ledna 2018 v 13:39


A toto je snad to pravé místo, kdy, osudem dáno, už předevčírem v neděli odpoledne vstoupil do příběhu můj dávno odvrhnutý kamarád David Vávra, prostřednictvím všech zdejší televizních médií známý popularizující architekt.
On sice o tom ještě neví, nebo doposud váhá, nebo už odmítnul - ale v každém případě jsem mu včera poslal e-mail s ještě zatajenou nabídkou.

Kdysi jsme spolu ušli kus společné cesty na mé famácké diplomce o pastiši, když o něm v této zemi ještě nikdo nic nevěděl.

No, a odvčera mám políčeno na případný už pastiš jako hrom, poněvadž na celém světě by žádný takový nikde neměli.

Chtělo to sice sehnat nejméně stovku různě povolovacích razítek, navíc mezi blbci, kteří o pastiši nikdy nic obsáhlejšího v životě neslyšeli.

Tak jsem zvědav, co mi na ten první nezřetelný podnět David odpoví.

Celé tohle téma by si zasloužilo již od začátku dokumentární film - není ovšem v této zemi takové výrobny...

A jedná-li se už o film - v hlavě mi začal běžet paralelně ještě jeden.
Který by se dal dokonce odehrát jako život zcela bez kamery, když už tu nejsou k mání takové na celuloid produkce.
No, a ten můj paralelní film zase souvisí s jedním opravdickým americkým filmem, ve kterém je obsaženo plno báječných paralelních pastišů, možná někdo viděl zcela vymyšlený příběh tamtoho samotáře ze Seattle.

Pastišem v něm obsaženým, který by bylo letos možno zpastišovat, je ono původem dvojí vyzvání Sejdeme se na Den svatého Valentýna nahoře na Empaire State Building.

Sejdeme se na Den svatého Valentýna nahoře na Empaire State Building.

Za tamtou Kelčí samozřejmě žádný mrakodrap nestojí, navíc 14. února tam bude den ještě krátký a zima pořád jako v mrazírnách, a pro ty, co nezažili, na bezlistých vršcích valašských kotárů to odevšad foukává jak na ledových pláních Antarktidy.

Za sebe proto říkám: Takže ne.

Tenhle film by se měl natáčet jinak...

Letos ovšem 13., 15., nebo 17. prosince přesně v 19,00 hodin si připomenu jubileum události, od které zrovna uplyne 50 kalendářových roků, píšu takto (kalendářových), poněvadž mezitím prošly i nějaké ty roky přestupné.

A já tak už nikdy nesladím přesné místo pro můj život zásadního jubilea v prostoru topografie času - jako asi nikdy neurčím ten přesný bod kdesi v lese hned za Kelčí.

Ale v rámci patiše na takové okrajové přesnosti nezáleží - pro jeho konstrukci je zásadní tendence čehosi jako smyslu.
Čímsi jednotně pociťovaným 2 společných smyslů.

V tom letošním prosinci se však ani na vyhlídkový ochoz nějakého věžáku nevydám.

Poněvadž však pastiš je jako způsob bytí nesmrtelný, poněvadž ze sebe se stále sebeobnovující, hned se nabízí třetí možnost.

Sejdeme se letos v pátek 14. září mezi 16:00 až 16:30 na přesném místě Valíčkovy smrti v lese Lišky za Kelčí!

Není jistě bez zajímavosti, že právě původním okolnostem mého letošního prosincového výročí odpovídá zrovna tento pradávný numerologický znak, někdy považován za svého druhu znamení:


Návrh se pro realizaci může ukázat obtížným, ač samo místo navrhovaného setkání leží jen pouhých pár kilometrů pěšky od nejbližšího nádraží, a hned v sousedství přehledné křižovatky, pokud se někdo v životě někdo víc nežli já zmohl.
Předpokládám však hned v prvním tomto znění, že ona už stará bába se na tuhle schůzku se smrtí nedostaví, poněvadž si zřejmě nikdy neuměla hrát.

Pastiš totiž vyžaduje hravost, je to jedna z jeho nejzásadnějších podmínek, jak jsem psal už tenkrát v té diplomce, když jsem ji tenkrát dávno posílal poštou Davidovi Vávrovi ke korekturám, jsem tedy opravdu zvědav, jestli se toho mnou včera nabídnutého pastiše zúčastní aspoň on.

Všechny možné možnosti, aby se o příležitosti dozvěděli, jsem pro ně oba nastražil - takže o tématu pastiše v souvislosti s lesem Lišky už není třeba (ve smyslu návnady) více mluvit, jakkoli je zmiňovat.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama