REKONSTRUKCE (4)

1. ledna 2018 v 9:11


Místo není jen pouze území, ale i jakási čehosi souvislost.
Místo je též svého druhu organismus.
Vyžadující k jeho popisu nebo vyjádření metodu, popřípadě metody.
Obdobné jako používají například biologové.

Chceme-li popsat nějaké místo, tato operace vyžaduje jeho jistou slovní zásobu.
Toho místa sama.
Tedy jazyka, kterým dotyčné místo samo promlouvá.
Jakýsi jeho zveřejňující se potenciál, o němž posléze lze pojednávat - například mluvit, nebo dokonce psát.

Pokud nevyjádříme místo, nebo ono samo se zcela samozřejmě nevyjádří, nemůžeme třeba natáčet film.


I tento obrázek jsem již jednou zveřejnil - jedná se o oficiální katastrální mapu, pohled vzniklý snímkováním z letadla, či dokonce prostřednictvím satelitu.
Ve vysokém nadhledu na orbitě.

Mnozí přehlédli, že kromě jiného zachycuje taky ony 4 stromy zvýrazněné v minulé kapitole.
Které rovněž stejně náhle nabývají významu jakési závazně stanovené zvýrazňující proporce.


První vjem možná zdánlivou nezřetelností komusi připomene vůbec první Niepceho fotografii, podstatnější je tu ten zas jiný paradigm shift - tedy cosi jako zrcadlové převrácení, zezrcadlení, a tedy náhlý vznik života světa za zrcadlem.

Přitom pouhý otočením celku o pouhých 90 stupňů...

A pouze takovouto malou změnou způsobu nebo podmínek vnímání došlo k čemusi zásadnějšímu: na obrázku se náhle začalo objevovat, objevilo se, cosi, čeho si doposud nikdo nevšímal.
Tamten fantonovitý stín směřující k pravému okraji obrázku a připomínající lidskou postavu, tedy přesněji kohosi jedoucího na kole.

Na komparsisty nevěřím, a proto v obvykle liduprázdné krajině by se jednalo o opravdu velikou náhodu, kdyby se kdosi živý přimotal zrovna do záběru pořizovaného z vysoko letícího letadla...


Tak to tady máme z převysokého nadhledu božího oka na úředně katastrálním snímku zachyceno všechno: pruhovanou tyč stojící svisle na levé krajnici, 4 stromy za sebou coby porovnávací orientační modul, šířku silnice jako délkovou míru, předpokládané původní místo nálezu Valíčkovy mrtvoly.
A taky jakéhosi možná cyklistu vysokého tak asi 175 centimetrů, neříkám vůbec, že se jedná o cosi jako ducha jakže dávno opodál zavražděného pošťáka.

Ale radši se i kvůli tomu možná přeludu na tamto místo, které se mnou snad už začalo rozmlouvat, na Nový rok vypravím.
Třeba tam zase cosi rozvíjejícího uvidím.

Tedy ne přímo já, ale spíš můj příruční nikon, kamera zamířena v poctivém úminku bývává poctivá.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama