REKONSTRUKCE (3)

1. ledna 2018 v 9:02


Představ si, že řeknu, dokonce obrázkem ukážu, slovo, jež zní: místo.
Označovat, pojmenovávat, budu naprosto záměrně - poněvadž si budu představovat třeba prostor, který ono cosi jako místo činí, stanovuje.
Dokonce mně, nebo komusi jinému, za jakýchsi určitých podmínek představuje.

Smysl místa je ovšem cosi jiného nežli třeba krajina, která s daným místem navenek souvisí a pro případného zájemce ho zveřejňuje.
Místo je smysl snad vnitřnější, než jak se projevuje navenek.

Místo je cosi čímsi ustavené.

Pro kohosi třeba jeho topografickými souřadnicemi.

Stejně jako případným příběhem, který se nám na kterémsi místě stal, či i bez naší vlastní přímé vzpomínky souvisí - popřípadě se dokonce zrovna odehrává.

Místo je proto i něčím jako stavem našich zážitků a vzpomínek - dokonce i tehdy, pokud jsme je třeba jen pouze zaslechli jako součást kteréhosi vyprávění.


Takovýto pohled na část místa jsem zde jinou verzí a v jiném jazyce již zveřejnil.
Opakuji jej proto, že mi šířka silnice začala připadat jako vhodný délkový modul k mým případným rekonstrukcím vzdálenostních proporcí uvnitř paseky s místem tehdejší ležící Valíčkovy mrtvoly.
Vždyť teď v zimě, s ohledem na sníh a bláto, jimiž by se mi bylo třeba brodit lesem při rozměřování s různými těmi provazy a svinovacími pásmy, v suchých ponožkách, dokonce si hovící pod 2 dekami s rozevřeným noutbukem na břichu, se mohu oddávat proporčním úvahám při pouhých pohledech na obrázky.

Pokud je vám ovšem znám příběh sévresského metru, tedy platinoiridiové tyče, jsem povinen i já nějak tu šířku silnice závazně kalibrovat, zprecizovaně zhmotnit, abych ji mohl používat jako reprezentativní kýmkoli opakovatelnou míru.
Vždyť vede víceméně rovnoběžně podél inkriminovaného místa.
A z každého místa takovéto přímky se víceméně snadno vztyčují kolmé úsečky o délce identifikačně nutných 37 metrů.

Použiju tedy tyče reálné, tedy té pruhované, která je vbodnuta do půdy krajnice - a proto si její výšku dojedu co nejdříve změřit látkovým krejčovským metrem, neboť toto měřidlo je skladné, a především víceméně nic nevážící, kterýžto parametr bude nabývat významu každým krokem, jenž budu muset ušlapat po délce vzdálenosti asi 7 kilometrů od nádraží tam; a zase nazpátek.


Celá tato úvaha je už záležitostí vysoce konceptuální ve smyslu kterési z 35 kodifikujících vět Sol LeWitta, takže většině zdejších domorodců jako podnět naprosto zcela nepřístupná - přičemž pro mne samého je taková souvislost zcela překvapivá, obzvláště došel-li jsem k ní jako výsledku prostřednictvím několika cest pěšky.

Na počasí tedy nezáleží, ovšem s podmínkou, jen aby celou cestu nesněžilo, nebo v jejím průběhu nepršelo, nelilo - a zadaří-li se, pak na takovou procházku s cívcičkou krejčovského metru mohu vyrazit hned na Nový rok.

Poněvadž ty sem vlezouny v oblibě nemám, zveřejním vůči nim škodolibě cosi, čemu stejně nebudou rozumět, byť prostřednictvím tohoto já sám zažil: onen moment, který se nazývává paradigm shift, a je mi znám vlastně už od svatého Tomáše Akvinského.
Na dobře zvoleném místě se může přihodit leccos, a oni třebas při shlížení gifu přijdou náhlým vhledem na totéž, čím jsem zůstal pří zírání překvapen a i pro další inspirován já.
Byť jsem si jist, že oni jako obvykle ne...



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama