REKONSTRUKCE (11)

4. ledna 2018 v 8:54



I kvůli napohled zhruba takovému záběru jsem tam toho 1. ledna jel.

To ano, v tomto smyslu jsem úkol splnil - jenomže s výsledkem vlastně nižádným.

Hned na začátku, prvotním důvodem, bylo, že jsem se s dostatečným rozmyslem řádně nepřipravil.
Fučelo to tam na tom úplně posledním kopečku dolního Valašska, svislou délku rozbaleného krejčovského metru mi to rvalo do stran, propříště aspoň vím, a kdybych měl k dispozici vhodnou asistentku, věděl bych dřív prostřednictvím této, že příště si musím s sebou přivézt alespoň jeden připínáček, po česku napínáček, k fixaci pruhu metru na horní ploše sloupku.
Též do modrého již otahaného baťohu přibalit alespoň 2 klamerky, tedy kolíčky na prádlo, abych je na dolní konci půldruhametrového pásma připnul jako závaží.

Výšková kalibrace sloupku se tedy v den státního svátku hned napoprvé nepovedla, a možná že ano, v některých bezvětrných chvílích alespoň takto přibližně:


Odehrály se tam však možná podstatnější věci, kterých jsem si všimnul teprve až včera večer, když jsem zpracovával fotografie - na místě samém ne.

Třeba hned tohle znamení smrti - jiný by řekl: Náhodně přilíplá pavučina, nebo něco takového...


Budu související komentář ještě rozvíjet v příštím pokračování - a zatím popíšu jiný včerejší můj pocit nad těmi obrázky.

Nevím, vysvětluji-li si správně význam slova stalker, ale vyjdu z dojmu, který ve mně funkce spojená s tímto slovem zanechala kdysi dávno po zhlédnutí stejnojmenného Tarkovského filmu.
Byť za pro mě živější považuji jeho Zrcadlo.

Stalker v tamtom filmu souvisí se slovem Zóna, tedy s jakýmsi místem s mysticky omezeným vstupem.
A něco takového se z mé strany nezáměrně a naprosto intuitivně děje v těch Liškách mně - z jakéhosi neznámého důvodu, možná citlivosti, neustále ten jistý bod obcházím, nahlížím k němu, aniž bych na jeden ráz projevil jiným tak zcela přirozeně samozřejmou rozhodnost.
Vždyť totiž cosi takového jako dojít nebo vstoupit je přece tak snadné...

Přitahuje a odrazuje mě, přičemž ono protahování nebo oddalování okamžiku přináší jakési nové podněty, jakoby prozatím jen kdesi odložené, a náhle se z jakési nutnosti zjevivší.

Pro příklad tedy mohu ocitovat první část článku, o němž jsem doposud nevěděl, a jenž mi přišel mailem včera.
A musím dodat, že se mi rovněž tak včera prostřednictvím jiného mailu přihodila jiná příhoda, nabídka, jež mě v příštích týdnech přivede leda tak ke skandálu - jednalo se o námět možností veřejné publikace mých dosavadních znalostí souvisejících s Valíčkovou smrtí.

Proto i s takovouto patrností čtěte příští ukázku, zejména se zájmem nalézat různosti ve 2 interpretacích zdánlivě těchže souvislostí.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama