PROROCTVÍ VIDOUCÍHO STÁŘENCE (5)

15. prosince 2017 v 8:27


Když se s námi průvodčí rychlíku Portáš loučila za stanicí Praha-Libeň prostřednictvím vlakového ampliónku, oznamovala nám, že naše souprava dosáhla zpoždění 10 minut z důvodu stavebních prací na trati a též proto, že nás předjel vlak soukromého dopravce.
Co je to za C. K. státní dráha, když se na C. K. státních kolejích nechá předjet jakýmsi soukromníkem?, zeptal by se z pozdviženým obočím Císařpán, který sice na C. K, železniční tratě vlaky soukromých provozovatelů pouštěl, ale jenom na ty okrajové, jako třeba olomouckého arcibiskupa na úsek z Frýdlantu nad Ostravicí do Bílé, jestli vůbec víte, kde tahle dvě místa leží.

A jen tak mimochodem: jestliže tento zdejší stát svedl postavil za posledních 28 let asi 10 kilometrů nových železničních tratí, Císařovi zaměstnanci s kolečky, krumpáči a lopatami jich ročně dokázali dát dohromady několik stovek kilometrů, a nebylo možné, aby se nevědělo, kde kdo, na kterém kilometru, nechal kterou mašinu.
Pokud se kradlo, tak zrovna na tom jednom zrovna stavěném místě, a nikoli hned na 50, co nejvíc odlehlých od sebe, jak se kradlo na Českých drahách o posledních prázdninách.

Skutečné zpoždění na příjezdu činilo 12 minut, vyběhl jsem výstupní branou Hlaváku, a protože jsem byl připraven, i bez mapy jsem za necelou půlhodinku zvonil na bráně čtyřpatrové budovy uvnitř s fondy archivu bezpečnostních sborů.

Vnitřní průběh nechci popisovat, jeho souvislostem se budu ze vší své moci věnovat několik příštích měsíců, se třemi dévedéčky v kabele s noťasem jsem ale vystřelil na zpáteční cestu Prahou, s jediným úkolem jsem mířil k cílu, žádný pražský zážitek jsem k ničemu nepotřeboval, hodiny ve věži původního nádraží Císaře Františka Františka Josefa neukazovaly ještě ani tři čtvrti na dvanáct a už jsem přecházel poslední křižovatku před dávnou budovou.
Jak každé jiné C. K. drah chrámem okřídleného boha cest Merkura.
Dneska chrám změnil se jimi v pouhý chlív.

Všechno jsem tedy naoko stihnul, mám však toho dlouhodobého maňasa v onom archivu, nasedl do opravdu natřískaného vlaku a přesně 12:01 podle jízdního řádu vyjel k Českému Těšínu.

Býti to dnes, cosi tak konverzačně jednoduchého jako odjezd vlaku z nádraží by se mi dneska zřejmě nepovedlo, po zmizelé lokomotivě vizte další příčinu, proč by se měl staronový ministr dopravy, jinak také reprezentant velké stavební firmy účastné na nejlukrativnějších zakázkách v koridorech, odebrat na nedaleký jeden hrad s demisí.


No nic, měl jsem včera štěstí, a jel jsem, České dráhy nejsou nežli loterie podobná ruské ruletě.

Do Kolína jsme dojeli na čas, a i kdyby ne, osobáky směrem na východ zde mají půlhodinu čekačku.
Ovšem cesta do Pardubic a dál na Českou Třebovou už byla mnohem zajímavější, dokonce bych řekl, že dramatičtější, předjížděni neustále rychlíky, nabrali jsme postupně 12 minut zpoždění, které tázaného průvodčího nechávalo zcela klidný, poněvadž na rozdíl ode mne věděl, že další čekačku budeme mít někde snad v Přelouči.
Do České Třebové jsme tedy dojeli na čas.

Ovšem za již začínající tmy jsme Třebovou opouštěli s novým dvanáctiminutovým zpožděním, poněvadž bylo třeba se nechat předjet několika zpožděnými rychlíky.
Jízdní řád je prostě pro ministra jenom cár.
Dráhu už táhnou jen průvodčí a mašinfírové, kdyby oni klekali stejně často jako klekají mašiny, zdejšími jakže českými kolejišti založenými už Císařpánem, by zejtra už nikdo neprojel.

Stačila by jediná týdenní stávka železničářů a tento režim by padnul.

Proto jsme do Zábřeha přijeli na čas, dokonce podezřívám, že s malým předstihem, u perónu vedlejšího nástupiště už na mne a ještě jednu slečnu čekal přípojný vlak přijedší z Jeseníků, s jedinou chybou však, že totiž se v zadních vagónech nešlo připojit k internetu, třebaže v interiérech všech byly nalepeny stejné piktogramy wifin.

Do Olomouce jsme dojeli včas.
Do Přerova rovněž.
Po půlhodině z Přerova taky na čas, na dílčím mezičasu v Hranicích pořád dobrá forma.
Ve Valmezu taky včas.

Frenštát, Frýdlant nad tou Ostravicí, taky zvládnuty, ve Frýdku-Místku dostečný čas na přestup.

Poslední zpoždění jsme chytli v Hnojníku pouhé čtyři zastávky před Těšínem, kam jsem tedy dojel z Prahy jenom pouze osobáky se zpopožděním 12 minut v čase přesně 21:27.

Každý, kdo si spočítá dosažený jízdní průměr, zjistí, že jsme byli o málo rychlejší nežli bájná Stephensonova Raketa před 200 lety.

Jsme prostě špičkou Evropy, jak jiným vtlouká do hlavy mesijé Bureš a jemu okolní spol.

Co z té mé včerejší odpolední a večerní cesty vyplynulo?

Že od zítřka začnu zde blozích psát úplně jinak - aby to pro nikoho nebylo.

A pokud, tak jenom pro ty vyvolené, kterým bude stát přidat námahu...

Včerejším, tedy už předvčerejším, všem průvodčím, kteří mě oběma směry vezli, děkuju, stejně jako fírům, ještě to obojí pořád umějí po císařsku.

Škoda, že na kapsičkách bund a blůz nenosí placky s Jeho portrétem...



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama