46. KONSTELACE

28. října 2017 v 9:15


Několik posledních dní se přistihuji, že odcházím spát už po 20. hodině.
První můj pocit zněl, že se jedná o únavu z psaní, popřípadě nechuť ponocovat v prospěch těch, co mi jejich nezájmem v něm brání, včera jsem si však uvědomil, že se můj organismus sám připravuje na ten jejich tak zvaný zimní čas, sper je za něj, bolševiky, ďas.

Takže zase nastane doba, že budu žít v noře doupěte jako nějaký medvěd, poněvadž mezi zdejší chodit mě bavit nebude, a jezdit taky nebude kam. O možných výstavách v příštích časech vím jenom o 2, jel bych do Hranic za starým panem kelečským varhaníkem Zahradníkem, ale nevím, kde bych ho tam hledal. Takže mi zbývají jen nějaké možné přednášky, takové ty z vlaku v Ostravě ven, pár stovek metrů chůze, a zase vlakem osobákem nazpátek.
Takové to bývá každým rokem - a přece nakonec nějak zimu přežiju.

Taky bych mohl jet do Plzně, nejdříve bych však měl k takové příležitosti sepsat závěť, a tam odevzdat - ba dokonce bych mohl jet do té Plzně dvakrát.
Žije tam totiž kdesi hudební skladatel Jan Slimáček, původně z Kelče, syn filmového Františka.
A zřejmě se v jeho případě jedná o toho, kdo tenkrát ihned nahradil u varhan na kůru kelečského kostela Jaroslava Očenáška, na rok či dva, než byl zaměstnán ten již zmíněný Zábranský.
Takže někde v Plzni se nacházejí rozvíjející vzpomínky, ale nikoho tam neznám, kdo by je svedl zvednout - ale přesto teď přes neděli zabojuji nadálku směrem do Plzně maily, třebas se kterýsi ujme, a mi se povede.


Sakra, sakra, napadlo mě zrovna v souvislosti s tou Plzní, že tam žije i pan Pavlovský, který hrál Bertina, co kdybych se ho zeptal, co ví o Valíčkovi, popřípadě, že já bych mu poslal, co o Valíčkovi vím doposud já.
Což by mohla být hodně mě utěšující práce na celý příští týden, kdy se míním na pár dní odtrhnout od psaní.

Jistě, je tu ještě možnost, že by mě zavolali do Podivína, v němž žijí ti Valíčkovi příbuzní.
Třeba se tam najdou nějaké fotografie, utěšuji se.

Takže budu sbírat, shánět, kterýsi den mohu zajet do Vsetína zalistovat si v knize jakési historie města Kelče, proč třeba ne hned v pondělí, že...


Co se týče barevnosti:
zelená znamená, kolik dní jsem psal 1. verzi,
filalová jsou dny verze 2.,
žlatá znamenají délku verze 3.
Teď určitě přibudou verze ještě nejméň 2, když si vzpomínám, že 150 stránek famáckého absolventského scénáře jsem tenkrát opisoval na psacím stroji 17x.

Jak jsem popisoval výše, budu shánět i nadále - třebaže kvůli vlastnímu textu nepotřebuji, není jej již třeba nijak zásadně vatit.
Můj úkol je teď zcela jiný: ten text musí v sám v sobě obživnout.
V jeho potenci to je.
Abych se od jeho současného stavu dostal, nakurýroval (to jako naordinoval) jsem si teď týdenní přestávku, cosi jako rehabilitaci jinými druhy (byť i souvisejících) činností.

Když člověk nemusí myslet, hned ho napadá, a opět směrem k té Plzni...
Pokusím se tam maily přemluvit nějakou rozhlasovou redaktorku zhruba k tomuto účelu: oznámím jí, že Vojtěchovi Jasnému bude posledního listopadu 92 roků, a že by teda měla udělat k takovému jubileu půlhodinové pásmo sestříhané ze vzpomínek těch pánů Pavlovský a Slimáčka.

Kdyby po běžném zdejším zvyku lenochů namítala, návodných materiálů mám přece zrovna pro ni dost...


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama