ASPOŇ SEM MI, PROSÍM, NEVLÍZEJTE. (1.)

8. září 2017 v 12:32


ASPOŇ SEM MI, PROSÍM, NEVLÍZEJTE. (1.)
BYŤ JSTE ANONYMNÍ - JENOMŽE NEPOZVÁNI.

Předvčírem jsem byl tedy ve Zlíně, a když mi nahoře na Klečůvce na monitoru počítače v příchozím rohu archivní badatelny službu mající archivář poprvé postavil před oči jeho, tedy Očenáškovu fotografii, můj pocit byl jediný: zkoncentrované zlo!


Tento člověk na fotografii z roku zhruba 60. vypadá sympaticky usoudí každý, kdo postrádá ono cosi jako vědomí dějinnosti - mi ovšem jako dobové analogie vytanuly jako první obličej Jana Procházky, spisovatele, scenáristy a člena tehdejšího předsednictva ÚV KSČ, posléze Jiřího Hanzelky, cestovatele, Jiřího Poledňáka, ústředního ředitele. Též ovšem i Jiřího Pelikána, A. J. Liehma, tenkrát všichni navenek vypadali dobově stejně, což mnohým vydrželo až do normalizačních let.
Dokonce i sám prezident Antonín Novotný, nebo ředitel Krátkého filmu doktor Pixa, všichni tenkrát vyhlíželi oproti masám docházejícím v baloňácích a hubertusech do rachot denně na 6 ranní stejně elegantně jako tamti v kancelářských pracovnách na Západě.
Ve zjevu, zjevovosti, rozdílu nebylo.
Možná, že se ihned podobně navenek zestejnili i ti poslední muklové, co se tenkrát po poslední rehabilitaci vraceli z lágrů.

Někdy na podzim 63. jsem byl naposledy u holiče, rozcuchaný jsem je skoro všechny přežil a letos v dubnu mi bylo 70.

Někdy příště uveřejním i celé orámování té fotografie, neboť celek v první chvíli pohledu působil, jako kdyby se jednalo o fotografii panovnicky státnickou.


Představte si, že by mu kdo nasadil esesáckou brigadýrku - anebo furažku důstojníka vojsk NKVD…
Nebo jenom pouze primářský stetoskop.
Takový pohled vy však obstál i na komsi zasedlém za stolem v kanceláři vyšetřovny StB.

Pro opravdu zajímající se pohledem je však výsostně zajímavý tenhle detail těsně nad hranicí dolního rámu jeho podobenky, víceméně však dotvářející celou jeho tehdejší podobu.


Takto zveřejněno, mohlo by se jednat o kaz fotografie způsobený nějakým semínkem prachu, požmo o z kapsičky vystrčený cíp kapesníčku - ale já jsem přesvědčen, že se jednalo o nikoli nezáměrně zveřejněný vršínekč do klopy saka obleku vpíchnutého odznaku člena KSČ.



Nikdo mu tímto způsobem nemohl nic vytknout: pro jedny znak s sebou jako bezmeznou autoritu i současnou poddanskost vždy na sobě měl, byli však i takoví, před kterými se za odznak styděl, dokonce i z různých, dokonce i vzájemně protichůdných, důvodů předstíral, že cosi takového vůbec nemá.

Tedy zcela běžný prototyp obstupujících mě kolaborantů mých dnešních běžných dní.

Zneužívajících všeho, například i jazyka: družstevník, farmář - namísto odevěků jadrného sedlák, nebo dokonce rolník.

Též slova občan namísto pouhého třeba osoba.


.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. září 2017 v 16:47 | Reagovat

Opravdu se to týká tématu týdne? ...

2 krokyodsebe-stepsbetweenus krokyodsebe-stepsbetweenus | 8. září 2017 v 19:36 | Reagovat

Já soudím, že se tu pojednává o jednom ze zdrojů našeho zdejšího pekla, z něhož nesvedeme už 28 roků vybřednout. ... Zdá se být zdánlivě prázdné, a pro to, co ho tvoří, nebo co obsahuje, nemá pro nás věcnosti. A proto s významy nepracujeme jako s věcnostmi, nýbrž s čímsi jako konstrukty, a tedy svého druhy přeludy, čili démony. ... Máte snad pocit, že někdo zde někde popsal věcně, co se tu už 28 roků děje?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama