39. KONSTELACE

26. září 2017 v 9:04


V sobotu jsem fotil za deště v Kelči, dneska, tedy v pondělí, jsem z ničeho nic ráno před 7 vyrazil do Vsetína, celou cestu bylo za okny vagónu hezky, před Vsetínem se obloha zatáhla, ještě jsem měl štěstí, že nezačalo pršet.
Při návratu bylo potom znovu slunečně hezky od Valmezu dolů až za Frýdek, pročež moje domovská stanice Český Těšín mě přivítala opět uslzeně deštivě.

Do toho Vsetína jsem zamířil kvůli zmínce o kelečském Oldřichu Pajdlovi na desce památečního pomníku obětem totality, nevěřím, že by kdokoli jiný kvůli čemusi takovém do Vsetína kdy jel, přesto přidám pro orientaci údaj, že tento do špice trojbokého jehlanu opracovaný kus zlatavého kovu naleznete nedaleko nádraží hned na kraji jakéhosi parku, přes přechod opodál gymnázia.


Víc ve Vsetíně k mému tématu přístupného není, až na ty 2 krabice v okresním archivu, ale těm se dovnitř nedostanu, poněvadž nejsem nositelem o/Občanského průkazu.


Odjížděl jsem v sobotu z Kelče si jist, že na celém hřbitově na žádném z asi 6 náhrobků různých rodin Pajdlů není ani jednou zmíněn tamten, co zemřel v pankráckém vězení.
Teprve až doma, dokonce až v neděli navečer po 24 hodinách, jsem při prohlížení zjistil, že jedenkrát dokonce i v rodné vsi Oldřich Pajdla ve známost dán je.
Mám ovšem dojem, že jen pouze jako písemná památka, svého druhu kenotaf, neboť těla zemřelých vězňů odsouzených v politických hrdelních procesech se tehdy pozůstalým nevydávala, dokonce ani urny s jejich popelem dodnes ne.

A je nutno připomenout, a je to v tomto případě cosi výjimečné cnostné, že hospodský a autodopravce Oldřich Pajdla byl odsouzen v lednu 1952 za spolupráci s ilegální skupinou Hory Hostýnské na 11 let natvrdo.




Co to je čest?, ptá se posměšně málem už odedávna ze všech jevišť světa šlechtic Sir John Falstaff, aby si vzápětí ještě potměšileji, možná rezignovaněji, odpověděl: Jen nápis na náhrobku…
Měl ji tady ten? Anebo snad tento? A kdepak je vlastně ona, když oni leží tady beze jmen?

Jan Valíček přitáhlý odkudsi má v Kelči historickou čest, zatímco domácí Oldřich Pajdla ji dodnes nemá.

Inu, genocidně zločinný stát, Rytíři Johne.





Hospoda, jejímž býval Oldřich Pajdla majitelem, dodnes stojí na náměstí, premává.
Sám Oldřich Pajdla děti prý neměl, jeho majetek snad až v restitucích podědil synovec.
Komunisti sebrali, po 89. jakoby nic vrátili, nastane-li příležitost, těm beze ctí opět nečestně seberou.

Z opakovatelnosti takovýchto dějin, jimž opakovaně cosi schází, není úniku.

Dneska dávné hospodě vládne tamtoho synovce syn, možná už vnuk - přibyl jen reklamní cirkus na průčelí, diskotéka uvnitř.
Kšeft je kšeft, pivo dějin se tu bez rozdílů stejné točí všem.
Nezáleží, jestli se provinili, nebo byli bez viny.

Na průčelí dávné hospody je vsazena pamětní deska jakéhosi místního buditele, docela by mě zajímalo, kdy byla zřízena.
Potěšilo by mě, kdyby ještě za předbolševických Pajdlů, ilustrativnosti mého dnešního výkladu by to prospělo - třebaže z tvarů písmen tuším, že ta sláva vznikla a byla vztyčena, když už i já žil mezi těmi bolševiky vůkol.

Co tedy brání, když jedno už je, aby na průčelí vzniklo druhé vůlí, případně péčí, dokonce zájmem či důvodem, dnešních majitelů, potažmo zdejší radnice?

Co vlastně brání jim, co brání těm okolo mne zcela jinde, jimiž jsem každého dne obklopen?

Proto tuhle dnešní glosu pošlu adresně knězi, majitelům, radnici, též různě jinak rozešlu po Kelči, tam uvnitř co nejdál dál…

(Pokud ji uvnitř víc vyvatuji a zpřesním, možná i panu režisérovi Jasnému k jeho letošním narozeninám vhodím do poštovní schránky, přece jako mladíček tamtoho pajtla Pajdla znával, prosím tě vděčně, ochraňuj mě před divými i nadále, Panenko!)


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama