25. KONSTELACE

3. září 2017 v 19:57


Pokud se vyjadřuji o tom čemsi jako podivném zlu, jež šířil, nebudete mi možná věřit, že za doby jeho studií na brněnské varhanické konzervatoři se musel setkávat s kýmsi takovým jako byl Leoš Janáček, který na ní v té době pořád ještě vyučoval.
A když v roce 1928 Janáček v Ostravě zemřel, byl tehdy Očenášek snad ještě varhaníkem a správcem kůru v kostele Božského srdce Páně nedaleko bohumínského nádraží, tedy zhruba půlhodinu cesty tramvají nebo vlakem, kdoví, kdo ví, kam bychom touto cestou ještě dospěli…


Na tomto odkazu se setkáte s doposud nejdelším Očenáškovým životopisem, v němž v při prvním čtení naskytly se mi 2 žádoucí rarity.
Jeho portrét v brýlích pořízený vlastním synem taktéž Jaroslavem - stále si nejsem jist, zdali je používal jen pouze při práci.


Obrázek druhý je důkazem, jak lehkovážně (v roce 2012) zacházíme se zlem a dějinami, s jakou nepřesností, jakoby na minulých dějích už nezáleželo, jakoby se netýkaly dnešních dnů.
Odbytě, nejdoucí ke kořenům, podstatám, možná ze strachu mluvit, dokonce se čtenářům v rámci plynulosti, úhlednosti nebo čeho oním kýčovitým způsobem se podbízet.


Zcela tu míjíme tu ne pouze dobovou hrůzu, a pod heslem co jsme si, to jsme si, vychováme k zapomenutí - pročež docházíme k výrokům až šíleným, neboť vyřčeným mimo jakýkoli historický horizont.
Představme si ředitele kostelního kůru, jenž je hned od roku 1921 členem KSČ, jako to vyplývá z věty dnešního životopisu.
Nebo pouze jen předválečným, to by ho, bolševika, každý kněz z chrámu Páně tenkrát hnal od varhan!!!

Jak si tak, bez zájmu o souvislosti, jen tak lžeme - s nevidíme, dokonce že nechceme, nebo nám nestojí za to vidět, jak odkudsi kolem nás se opět utahuje tatáž smyčka téhož zla, popřípadě jen o maličko jiného.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama