24. KONSTELACE

2. září 2017 v 18:53


Celý život si byl nesympatický, až právě v kupé našel stopu sympatie k sobě, když se střetl s pohledem člověka stojícího na peroně.
Měl co dělat, aby utlumil závrať.

Před chvíli jsem napsal do mailu adresovaného jisté dámě, od které mi zhruba hodinu předtím přišel tento předešlý popis, související s mým několikaměsíčním psaním o průjezdu Franze Kafky perónem českotěšínského nádraží, před chvíli jsem jí poslal následující odstavec:

V tom Očenáškově případu mě fascinuje ta snadnost zla, kterému se až podbízíme, pokud úhledně vypadá. Jak se neptáme po minulosti čehosi jako původní zlo, když se potom po desetiletích teď už v dobroučké vnější podobě s ním setkáme.

A pokud se nebudeme ohlížet a ptát, a nezačneme-li zčerstva hned, třeba já už se kolem sebe nedočkám ničeho příjemného.

Ale občas se kdosi najde, třeba ti prasynovci kelečského kněze Mikuly, kterého agent AK-221 Očenášek dostal na pár roků do lágru, kteří připomínají - dokonce třeba i ten režisér Jasný, byť tuhle reminiscenci pojal v Rodácích poněkud zábavně.

Kdosi s rukama od krve, anebo od zlodějen dnešních časů, se převleče do tesilu, začne dbát o účes, a a záleží mu, aby mu netrčelo břicho
Z tohoto pohledu byla německá denacifikace důsledná, zatímco zde debolševizace neproběhla vůbec.
Ale jak vysvětlit, nebo alespoň předložit tuto diferenci těm, kteří se naprosto nezajímají, zejména těm mladým, kteří se ve škole nikdy nesetkali, natož doma, ba naopak.
S jakou samozřejmostí nosí ty jejich o/Občanské průkazy, které vznikly zcela účelově na podzim vítězného roku 48., stejně jako slovo mukl, o němž se už zapomnělo, že zkratkou znamenalo pravý účel: Muž určený k likvidaci.
Nechť mi kdosi v této souvislosti vykládá, dokonce bájí, že tento stát není genocidně zločinný, třebaže se takto pojata definice slova genocida nevejde do úzkého chlívečku slova genocida, jak je obsažena v souvislosti s tímtéž slovem genocida, popřípadě genocidium, v současně platném trestním zákoně.

Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako "úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny" ačkoliv co znamená "část" je předmětem debaty právníků.

Ovšem lágry kolektivizovaní zdejší sedláci v takové definici obsaženi nejsou, byť se jednalo o skupinu mužů určených k likvidaci v počtu několika desítek tisíců.

0 000 - přečteme-li věc takhle, pochopí aspoň někteří snad vše.

Ale čímsi takovým se zdejší umění nezabývá, neboť postrádá, kromě všeobecné vzdělanosti autorů, a radši napíšu umělců, neboť autor mi souvisí s čímsi jako autoritou, onu už od Aristotela nutnou složku etickou.


Kolektivizátor, udavač, možná i milicionář k tomu, člověk zla, takový to dokonce dotáhnul na zasloužilého pedagoga, před nímž jako školním inspektorem se zase jinak třásly stovky, ne-li tisíce.
Tvůrce, a použiju i tu slovo autor, celé jedné eticky zohnutě zohlé generace.


Skladatel církevní hudby, jak i operetek, v tomto případě se zemědělcem z obce Zubří, o němž nevím, jak si užil 50. kolektivizátorských let, třebaže se dožil až roku 1990.
Kde mělo Zubří tenkrát okresní velitelství StB, ve Vsetíně? Zatímco Kelč ve Valašském Meziříčí?
Takže proto se tito dva minulí spoluautoři jako třídní rivalové spolu za kolektivizace nepotkali, kdoví, když krajské velitelství StB v Gottwaldově měli snad oba společné.
Kterýsi famák by se mohl začít zajímat, měl by k dispozici naráz více nežli jen ten půldruhý brutometr nezpracovaných archivních regálů.

Nezačne, neboť tohle téma v sobě neobsahuje ono cosi jako diskotékový kýč, roven kýči televizních estrád konce 50. let, předtím nepravděpodobně sestavených kýčů prvorepublikových zpěvoher.

A právě onen kýč různého druhu, jeho prožívání jako jediný způsob uchopování světa, ona zábavnost, jež se snadnost vtírá a neblahé všímání zastírá.

Onen zdroj stálého zla pokračujícího přes desetiletí - dneska v podobě slov pohoda anebo hláška.

Kterážto tendence nevede v důsledku k ničemu jinému nežli pojetí filmu jako nepřerušovaného toku dílčích hlášek.

Lili Marleen, V Hodoníně, Stříhali dohola malého chlapečka, Kde domov můj, Kaťuša.

Časopisy o vlasové ondulaci, televizní soutěže, prázdninová cestování, kuchařské magazíny.

Budu se proto snažit aspoň já ještě něco dozvědět.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama