3. KONSTELACE

2. srpna 2017 v 20:16

Od mého posledního zápisu na toto téma uběhlo určitě 14 dnů, ne-li víc.
Ne, že bych nečinil, trpělivě a soustředěně jsem vyhlížel další vlnu, která mě v tomto tématu donese dál, občas jsem tomuto vývoji přispěl, svým způsobem čímsi jako vyvoláváním případných rozvíjejících myšlenek.
Na fejsbuku především, kde ovšem, jak už to mezi umr(d)lými domorodými č(!)echy bývává, moje snažení nemělo žádného následku.

Takže jsem v neděli ráno vyrazil znovu vlakem do Kelče, po hodině šlapání krajinou jsem už byl opět na místním hřbitově, kde jsem se opět cosi rozvíjejícího dozvěděl, jak i potom o kus dál.

Podstatnější pro další vývoj, tedy onou vyhlíženou vlnou, byla taková víceméně rozvíjejícího zájmu naprosto nehodná maličkost. Na kterémsi místě mé cesty mě čímsi bezděčným upoutalo panoráma ještě pár kilometrů vzdáleného městečka, takže jsem ho jen tak mimoděčně cvakl nikonem - když jsem se na záběr podíval potom po pár hodinách na monitoru počítače, rozlišil jsem cosi, co jiný by ani tam možná ne.


Zkusil jsem tento test na každé, každém, kteří sem vstoupí, doufám, tedy předpokládám, že o oko brány k dalšímu světu č(!)eši mít zájem nebudou…
Přesto zveřejním onen detail, jejž jsem ve chvíli objevení nazval Kruhy v obilí, třebaže se ničím nepodobá tamtěm známým třeba z internetu, které bývávají považovány za cosi jako vzkazy z vesmíru.
Tady v detailu je zcela zřejmě, že mnou bezděčně nafotografovaný točivý inventář vznikl zcela jinak, běžnou prací kteréhosi traktoristy jen tak na kterési kelčské roli, která třeba původně patřila k Františkovu gruntu.


Takže jsem měl rázem cosi, co odpovídalo zájmu pana režiséra Jasného o jevy hvězdopravecké a věštebné, kterým se věnoval s plnou pílí celý předešlý život.
Jistě chápete, že s takovou porcí mělo cenu vyrazit do města P. znovu, obrázek celého panoramatu, upozorněním na rubu, mu jen tak hodit do venkovní poštovní schránky napravo vedle domovního vchodu osmipatrového paneláku.

Včera, v úterý, jsem můj příští vzkaz nechal vytisknout na co nejtlustším papíru, a dnes jsem s ním ve středeční ráno v pološeru po půl páté vlakem vyrazil.

Z nádraží jsem byl procházkovou chůzi na místě za necelou hodinu, nebylo kam spěchat, všechno jsem přece znal, z předchozích dvojích návštěv měl odzkoušené a odpozorované, i tím neseným obrázkem jsem byl připraven.
Došel jsem do parčíku opodál míněného domu, zde nafotil cosi jako dokumentující pohlednici, sebevědomě si jist zcela samozřejmým příštím brzkým výsledkem.


S obrázkem drženým v ruce si posléze nachystal kameru, když jsem přecházel ulici, zapnul jsem její nahrávání, abych měl dokument, jak budu strkat obrázek do zděře víka venkovní domovní schránky, všechno se zdálo samozřejmě až do chvíle, kdy jsem na víku vyhlédnuté schránky uviděl zcela jinou jmenovku, neboť už jen jednoslovní, tedy jednojmennou, přitom zcela ve všem jinou, nežli zněla před pouhými 14 dny minule.


Jevit se jinak, nebo dokonce stát se neviditelným, v cosi se úskočně zaměnit - takových chvílích účastníkova náhlého překvapení je možný jakýkoli únik pozornosti včetně bludu nebo přeludu.

Pohlédl jsem proto k registrům jmenovek zvonků.

Co bylo ještě před pouhými 14 dny zcela jisté, i tu náhle zcela nenávratně zmizelo.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama