19. KONSTELACE

26. srpna 2017 v 15:41


Kola osudu?

V Jasného filmu jsou 2 epizody, v nichž se používají černa pánská jízdní kola prvorepublikové výroby. Jedná se o naprosto přirozené rekvizity, potažmo atributy - vždyť jiná v době natáčení filmu v 68. roce zde na vesnicích ani k dispozici nebyla.


Ano, po dnešku vím, konečně jsem po málem 50 letech uviděl, že ve filmu je ještě jedna sekvence, v níž černé velocipedy hrají: jedná se o scénu, v níž se jen tak obyčejnou samozřejmostí Pošťák Bertin vydává do vápenice za vsí pro smrt zastřelením, která byla z ideové msty určena Očenášovi.
Zatímco tedy Bertin si po zcela bezděčné záměně jede pro smrt mysliveckou kulovnicí, Očenáš na černém bicyklu míří na schůzi, aby prostřednictvím takové a dalších postupně dospěl zakrátko ke zcela novému životu funkcionáře ve městě mimo smradlavou ves.
Tato záměna osudů ve chvíli jejich bezděčné záměny je doprovázena komentářem čteným Martinem Růžkem, který jakoby paralelně dvojně se zmiňuje o neovlivnitelné náhodnosti osudových voleb obecně.
A do třetice, oba, Bertin i Očenáš, jsou opět zcela přirozeně oblečeni do černých pelerín, v nichž doposud po celou dobu hráli jako ve zcela všedních šatech, aby v nich teď v zásadní chvíli vypadali jako jacísi černí práci smrti.

Když jsem doposud neviděné uviděl takto, rázem jsem si byl jist, že kostymérkou (a ještě lépe: výtvarnicí) filmu byla madam Ester Krumbachová, alespoň výsledek hádání na tento předpoklad mě prostřednictvím titulkové listiny nezklamal.


Na samém konci filmu, po krátké návštěvě po deseti letech od bezprostředních událostí, odjíždí Očenáš kamsi pryč ze vsi do města, v němž žije a společensky působí, na tomtéž černém bicyklu, a veze si svou smrt kamsi tam, přičemž je vlastně jediný, který z původní skupiny mužských protagonistů přežil, a tedy je v jistém smyslu zosobněné historicko-etické poselství výsledku dějů celého filmu.
Nikoli tedy František, dobrák z Assisi, nýbrž on, zloduch Očenáš, vlastním jménem Očenášek, je hlavní postavou filmu, prostřednictvím níž se vůči světu modlíváme.
Je tedy svého druhu zosobněným shrnutím, poučením a pointou - jak je již ostatně naznačeno hned úvodními titulky, v nichž hierarchii pořadí významnosti mate a zastírá ono titulární označení Zasloužilý umělec, jehož nositel musel být podle tehdejších zcela samozřejmě zažitých ideově-dramaturgických regulí uveden před všemi ostatním protagonisty.

Tahleta dílčí sotva postřehnutelná epizoda je primárně poučná - ač si to málokterý divák uvědomuje, filmové titulky mají bezprostředně funkci hrací, výstavbově dramaturgickou, a tedy by měly být pojímány jako součást s nimi souvisejícího celku filmového děje.

Zlo tedy i tu zvítězilo.

Což je velmi zásadní shrnutí i prognóza.

A okolo mne neztenčeně ve své rally pokračuje - byť jsem onehdy stál na zlínském hřbitově, takových zhruba 50 kilometrů daleko od původní vsi zla, nad jedním jeho mrtvým kousínkem.
Nad popelem z něho, pomni, každý, že jen v něj se i ty obrátíš…


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama