18. KONSTELACE

24. srpna 2017 v 8:35


Jsoucí Zlín, tedy jen byvší Gottwaldov, je město den ze dne ohavnější.

Tuhle mantru jsem si několikrát přeříkával, když jsem šel včera pořád vzhůru od nádraží k Lesnímu hřbitovu nad městem.

Tisíce aut mě mezitím předjelo, kolik to asi činí denně cisteren nafty draze nakoupené od muslimů, tohle je, ty zdejší výbojné vočíchmůry, naopak neprudí, když veze se v těch autech povětšinou jen jeden.

Jak by tak asi s takovým svinstvem naložil Baťa, původní zakladatel hřbitova v americkém stylu, před jehož bránu jsem dorazil za necelou hodinu…

Před vchodem hřbitova veliká tabule, která mi lokalizovala sekci 80.
Hrob číslo 24 v ní jsem ovšem napoprvé nenašel, ač jsem dotyčnou areu prošel krok po kroku, pročetl nápisy na všech číslovými tabulkami neoznačených náhrobcích.
Ti zdejší bolševici mi to teda i tady, v původně Baťově městě, dávají sežrat v důsledcích těch jejich zhruba 20 roků starých zákonů na ochranu osobních údajů!!!

Tak jsem se vydal do hřbitovní kanceláře, tamní zřízenkyně mi ochotně vytiskla úřední plánek celého úložiště 80, podle této instrukce i já, samozřejmě, našel.
Poněvadž deska hrobečku Očenáše Očenáška leží hned na rohu hlavní cesty, poprvé jsem přece i těmi místy šel - a neviděl.
Asi nějaký skřítek způsobil moji mlhu, a kdybych býval byl nesešel do hřbitovní kanceláře…


Tento hrob je bez kříže, jako znamení prošlého údělu, pročež aspoň na hřbitovch lze dohledat, kdo je tu bolševik.

Že byl zakryt živými větvičkami, jako způsobem zapomenutí, by nevadilo, takovou metaforu lze přece na jiných hrobech, těch ještě mravně hůře zapomenutých, naprosto snadno rozvinout, znechucuje mě ta dnešní související kolaborace se zlem, s níž, nebo v níž, se o minulých skutcích, a to i v původně Baťově městě, veřejně nemluví.
Že se nepřipomínají.
Zřejmě proto že v této zemi tu žili všichni coby zločinci.
Toho Baťu včítaje v to.

Proto jsem nenašel hrob paní Týrlové, baťovky, která mě mívala ráda, a pro účel zlínské stávky v 89. dala tenkrát 10 000 ze svého, čili pětinu tehdejší krámské ceny osobního auta.
Kterých jsem potkal včera tisíce cestou nahoru i dolů…

Její hrob, podle propozice centrálního plánu vzdálený zhruba 20 metrů od toho Očenáškova, jsem rovněž nenašel.
Nedivte se, je to jenom taková malá deska zahrabaná v zemi, poučila mě milá zřízenkyně ve hřbitovní kanceláři na mou otázku.

K hanbě původně Baťova města jen dopovím, že se v něm nalézá studijní obor související s dizajnem i prostorovou tvorbou - ano, na univerzitě nazvané hanebně po bolševicku Baťovým jménem.


Pak jsem tedy odejel vlakem do Přerova, tam vhodil do schránky slíbený dopis pro Vojtěcha Jasného.
Jist si však nejsem, zdali jsem slib a úkol splnil, myslím, zdali řádně, do té pravé schránky, neboť na místě samém jsem zjistil, že správnou adresu, jako číslo popisné, jsem mezitím zapomněl…

Takže jsem vhodil, kamsi, sám napjat na výsledek.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama