14. KONSTELACE

18. srpna 2017 v 14:29


Ve středu jsem dojel motorákem v 7:30 do Kunovic, po hodině procházkově pomalé chůze byl před kovovými vraty kelečského hřbitova.
Uvnitř jsem nafotil to, co jsem měl v plánu - navíc i zcela náhodou objevený hrob sedláka Brixe, kterého za kolektivizace z Kelče vystěhovali pro výstrahu do Komárovic.
Což pro mne měly být 3 kilometry vzhůru městem podél kostela a výš, dál podél dneska už bez paměti samozřejmě scelených poli, lány, lány, dlouhé širé lány roztáhlé po kopečkách původních hektarů, jak jsem měl možnost vidět až cestou nazpátek.

Poněvadž zhruba na úrovni Slimáčkova statku mě vzal autem nějaký pan Jiříček, jak se přiznal, vnuk jednoho z těch, kteří vstup do scelujícího družstva nechtěli tenkrát podepsat.


Tak tohle je průčelí toho vyhnaneckého komárovického statku nafocené v nepříznivém protisvětle, takže výsledek podle toho dopadl.

Na první pohled Brixovo vyhnání ani jako trest nevypadá, měl přece grunt s polnostmi tam i tu.
O pouhé pouhé necelé 3 kilometry, jeden mu sebrali, druhý mu zůstal, to přece není žádná tortura.
Vystěhovat ho kamsi na Šumpersko, jak jsem předpokládal, by však byl možná trest mnohem menší, tahle mohl každý den vidět, sám mezi svými, o co přišel, a jak mu na jeho kdosi cizí a špatně hospodaří, stesk z takovéhoto pomyšlení je mnohem horší nežli třeba sněť.

Dožil se však málem devadesátky, 2 roky mu chyběly do údajného pádu bolševika, naštěstí, poněvadž po němž by byl trápen ještě víc.


Už od rána jsem z kelečského hřbitova věděl, že dneska namísto dávného statku, z něhož byl sedlák Brix vyhnán, stojí dneska v sousedství kostela svaté Kateřiny paneláky.
Zchátralé budovy statku samého byly zbořeny na začátku osmdesátek, nenapravitelně zdevastovány.
Ke zkáze stačilo tenkrát pouhých 30 let - zatímco okolo mne se posledních 28 roků bourá furt.

Když jsem po náměstí hledal kohosi, kdo by mi místo minulé stavby dokázal určit, byl jsem odkázán na řezníka Ondruška, jehož rodina nejdřív vlastnila a potom po Únoru jen provozovala řeznictví na tomtéž jednom místě dlouhé desítky let.

Zdi uvnitř řeznictví jsou báječně pomalovány obrazy ze 30. let, sesedneš-li, člověče, konečně z velocipédu, pan řezník Ondrušek ti povykládá související okolnosti o valašských krajinách na nich, zrovna třeba podobně jak podrobně poskytl ve středu mi.
Když jsem se ho zeptal na Brixův statek, ihned mi na rub jakési faktury, odřízlé na pultu ostrou špicí řeznického nože, bez zaváhání nakreslil propiskou plánek půdorysu původní Brixovy usedlosti, jak si pořád pamatuje ještě od klukovských let.

Kdo má tedy zájem, může si porovnat jeden stav s druhým, když schodiště zobrazené v obou případech je pro identifikaci dobrým vodítkem.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama