ZÁPISEK 7.

20. července 2017 v 6:46



Přeceňujeme, co slova znamenají, a podceňujeme, co slova dělají.

Dlouho jsem nepsal, dobrých 14 dnů nebylo o čem, třebaže jsem měl jakési ty podklady nachystané, vždyť třeba plánků, schémat, o kolejišti českotěšínského nádraží jsem měl onehdy na stole archivního kumbálu v Července za Olomoucí před sebou předloženu celou krabici.

Potřebnou mapku, nebo hned 3, jsem si ofotil, po návratu doma upravil její vzhled v noutbuku - ale to je tak asi všechno, co se dá o této jednotlivosti napsat, neboť po jejím rozeslání v mém společenském okolí žádný sebemenší rozvíjející zájem nevznikl.

Pominu-li ovšem alibisticky zbabělý e-mail kustoda sbírek českotěšínského muzea, na který jsem mu opáčil ihned, že třebaže o Kafkově návštěvě nic k mání není, jelikož se nedochovalo, namísto žvástů měl radši postavit výstavu z věcí vztahujících se k místním reáliím tamtoho 20. roku, které má ve své kompetenci.

Ono pouhé množení, po warholovsku multiplikování, jistý význam rozvíjejícího vznikání má.

Takže mě neudivilo, a mou prognózu dokonce naplnilo, že když jsem se onehdy před polednem navracel dolů z kopce ze zdejší veřejné knihovny, v níž jsem byl zrovna vrátit, samozřejmě, dvě knížky Kafkovy korespondence, vrátila mne do příznivější reality náhle vzniklá zcela nepředpokládatelná rozvíjející okolnost - předjel mne, a vzápětí po oblouku přes všechny čáry ihned přede mnou zastavil z protisměru automobil mně zcela neznámého tvaru, kdybych byl doptáván, vyjádřil bych se, že dodávka.

Z ní vykročil kdosi, s nímž jsem se neviděl dobrých 20 roků, ztloustlý z užívání kortikoidů, jak se vymlouval, po dalších pár obdobných slovech na uvítanou mi sdělil, že se vrátil do Těšína víceméně zemřít, neboť má jakousi nevyléčitelnou vzácnou chorobu, při níž zejména přestává ovládat ohýbání prstů na nohou.
Opáčil jsem mu popravdě, že v Těšíně je všecko mrtvé už 28. rok, takže čímsi takovým jako svým deficitem tu zvláštní dojem nenadělá, že já sám jsem podobně nehýbal prsty před pouhým zhruba půlrokem, přičemž sám jsem pro mě obklopující okolí mrtvý téměř oněch už vyčíslených osmadvacet let, čili že i on ve stavu živé mrtvoly může taky ještě několik sezón vydržet.
Na rozdíl třeba toho Františka Kafky, který když tenkrát projížděl Českým Těšínem, do opravdického konce mu zbývaly už jenom necelé 4 roky…

Takhleta zmínka příštího kandidáta mého společníka zaujala, chtěl vědět o té kolizi Těšína a Kafky víc…

Inu, když je zájem o pouhá jen slova, věci s nimi související se začnou dít.

Nakonec mu vytanula rozvíjející koincidence, že totiž pro svoje děti a jejich přátelé pořádá kdesi v Košařiskách (což je obec tady zde v Těšínských Beskydech) jakýsi plenér nebo co, takže ze mne vymámil, že mu mezi tamty cosi o téhleté mé kafkologické maličkosti dojedu dne 12. srpna něco povědět.

Třebaže se celá tahle předtucha maloučko zkomplikovala hned nazítří, sdělil mi totiž mailem, že si naši domluvu musí ještě nechat schválit jakýmisi organizátory, co v situaci, že jsem zakázán ve zdejším zeměpisném okolí málem už 28 roků, nikoho na mém místě by nenadmulo optimismem - jenomže já už vím, že pro účel té přednášky, i kdyby k ní za necelý měsíc vůbec nedošlo, musím udělat nějakou prezentaci, opravit a stylisticky zcelit všech dosavadních 7 zápisků do uceleného textu, který by měl mít zejména motivační povahu a účel: aby totiž, jim navedeni, jiní začali namísto mne vymýšlet, koncipovat a vyrábět scénky a různé jiné souvislosti, jak jsem ve kterémsi předešlém pokračování, zcela bez zájmu nazpátek, tu již psal.

Jestli pojem působí, v tom spočívá jeho pravdivost.

Slova nedělají nic menšího, nežli že vytvářejí skutečnost.

Inu, inu, a pokud platí smysl tohoto posledního sloganu, kdybych byl býval takto písemně připraven již dnes, mohl bych takovýto redakčně hotový text dojít zadat k vytištění jako plnohodnotnou tiskárenskou brožurku o 32 stranách, na mé vlastní náklady deseti tisícovek ve prospěch tamtěch kurzistů, což ovšem nestihnu, i kdybych dnes nevyrazil zaběhnout si dnešní ranní míli, na jejíž trasu se mi dneska stejně nechce, lenost, lenost, kohokoli, cokoli umrtvuje, panáčku…

Vážený pane Lojkásku,
máte patrně na mysli cestu Franze Kafky do sanatoria v Tatranských Matliarech? Při této příležitosti naším městem jen projížděl a není vůbec jisté, zdali se tu zastavoval. Důležitá je ta skutečnost, že mimo úzký okruh pražských židovských intelektuálů byl Kafka za svého života neznámou osobností. Skutečnou proslulost mu přinesla až posmrtně vydaná díla. Troufám si tedy tvrdit, že v roce 1920 byl Kafka jen běžným, řadovým cestujícím, jakých se na železnici pohybovali tisíce, a proto nezanechal žádných stop.
Pokud jde o vedlejší souvislosti, např. jízdní řády, hotelové knihy apod., z nichž by se snad dalo vyčíst jeho pravděpodobný itinerář případně s velkou dávkou štěstí najít doklad jeho pobytu, pak musím sdělit, že takové dokumenty ve sbírkách nemáme. Jejich charakter odpovídá spíše činnosti archivní a archivářské, stav dochování bohužel není u obdobných dokumentů nejlepší, např. hotelové knihy často podléhaly skartaci.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama