2. KONSTELACE

17. července 2017 v 15:20


Na začátku dnešního oddílu musím včerejší čas trošičku popostrčit, aby se hned brzy dostalo na vysvětlení adresátovi, kterým vůbec není ona Vendula minule načínající celý příběh, nýbrž tamten kdosi bydlící v jednom vysokém sídlištním domě stojícím jiném v městě, ale od té Kelče ne zas až tak daleko, porovnáme-li zdejší místopisné rozměry s těmi kontinentálními, přičemž se sluší připomenout, že dotyčný pán žil dobrá dvě dlouhá desetiletí i v tak vzdáleném New Yorku.

Kde spolu s ním mezi přehlédnutelnými miliony jiných i třeba Andy Warhol.

V poslední době s plnou vědoucností již podruhé, neboť všechny dílčí věci spolu nějak souvisejí, pouhou neděli poté, osmý den co jsem městečkem ponejprv prošel, úplně týmž vlakem podle rozpisu jízdního řádu jsem si to včera zase v neděli dopoledne šupajdil od Meziříčí zhruba 5 kilometrů opodál Kelče, zapadlé kdesi za kopci.
Tentokrát ovšem jsem se vezl až do Holešova ležícího na stejné trati, hodlaje navštívit výstavu čehosi jako druhých sítotiskových verzí známých kousků Andyho Warhola, zmíněného zde jen tak mimochodem o odstavec výše v souvislosti s dlouholetým vynuceným režisérovým pobytem v cizině.

Dům.

Mezi nedělí a nedělí tu ovšem byla středa, tentokrát už pár minut před osmou jsem měl za sebou oživující tři kilometry prošlapané od nádraží až sem na předměstí, zhruba padesát kroků před cílem jsem vytáhnul příručního nikona a za chůze si připravil jeho spoušť.
Vždyť každá prodleva na neznámém místě by byla podezřelá, nemohl jsem tušit, odkud a kým jsem pozorován, a kamsi nato případně zahlášen, třeba hned tímto zřetelně přitloustlým Cikánem středních let, který vyrazil zrovinka ze vchodu mnou cíleného domu směrem k parkovišti, a předtím nežli vsedl dovnitř dlouhého tmavého auta, se doširoka kolem sebe rozhlédnul.

Pokaždé podezřelý Cikán odjel, já, podezřelý jen tentokrát, obezřetně došel, po straně vchodu si narychlo přečetl na panelu s tlačítky zvonků seznam jmen nájemníků bydlících uvnitř, jeho příjmení jsem však ani v několika sloupcích napoprvé nenašel.
Naštěstí se mi zprava vnutil svislý regál vík kovových venkovních poštovních schránek, jejichž jmenovky byly popsány zřetelněji, ano, ano, je zde veden na druhém místě v řádku za jakousi podnájemnicí, jejíž identita, co se týče případného vztahu k filmu, se mi nepřipomínala.

Na dlouhé rozmýšlení nebyl čas, pouze jsem třikrát zamáčknul ukazováčkem prozřetelně nachystanou spoušť, pak ještě třikrát zcela naslepo zaznamenal sloupcové registry jmenovek domovních zvonků oble vystouplých podélnými kovově zlatě lesklými tlačítky, jak dlouho trvala moje aktivita pro případného pozorovatele, a co mu z ní vyplynulo včetně ještě jiných významových souvislostí, nedokážu odhadnout.

První úkol jsem měl splněn, nyní bylo důležité splynout s okolím, pozorovat a nebýt při tom pozorován, což se jako příslib lehko řekne, ale na holé vyasfaltované sídlištní pláni o to hůře plní, okna zírajícího oblouku paneláků působí na nejistého pozorovatele uhrančivě jako souvisle rovnoběžná patra sokolích očí v dlouhých hustých řadách nad sebou.

Kvůli nenápadnosti jsem se tedy postavil na chodníku obličejem co nejvíce slunci vstříc, ale současně tak, abych mohl sledovat celou fasádu domu zhruba devítipatrového, jestli dvaadevadesátiletý pán v brýlích odevždycky lemovaných tlustými černými rámky z kteréhosi okna nevykoukne, důvod totiž dneska poránu měl.

Nejenom proto, že obtloustlý Cikán mě mezitím poznovu minul, vraceje se po svých dovnitř z jiného parkovišťátka opodál. Zásadnější pro případný příští sled událostí ale bylo, co hlásal a nakazoval nápis na ceduli veliké stojací přenosné tabule.
Poněvadž pod hrozbou pokuty mnozí poslechli, přilehlá ulice byla tentokrát téměř bez stojících aut, a tedy beze mého přirozeného krytí, poněvadž zrovna dnes zde probíhal plošný úklid celého prostoru. Jehož průběh se zřejmě od stavů jiných dnů lišil zejména občasným nárazovitým hemžením pracovníků konajících různé práce, počínaje sekáním trávníků křovinořezy, popřípadě hovících si v sedlech poskakujících sekaček na kolečkách, zatímco kolem obrubníku projížděl traktor s dlouhou rukou s otáčející se kovovou metlou na konci, která ze škvír zpod betonů dostávala ven každé sebemenší svinstvo, aby se mohli ihned shrábnout muži tříčlenné jednotky s pytli vysavačů na zádech.

Řádně ty všechny hlučící mašiny opatřit kovově lesklými kapotami a vydizajnovanými kryty, ošoupané civilisty obléci do prosklených masek přileb kosmických skafandrů, prostředí doplnit odevšad se otáčejícími barevnými světly, takovýto nutkavě naléhavý vizuální výsledek nápovědi čehosi by mohl posloužit jako podklad titulkové úvodní sekvence kteréhokoli filmu s námětem kosmické návštěvy čtvrtého druhu, která se v mém případě na tomto místě ale určitě dít nebude.

Stál jsem zde opodál domu za trávníkem na druhé straně ulice obklopen hlukem, který za kterýmsi oknem musel rušit i tamtu osobu, kvůli které jsem sem dorazil, a poněvadž v takovém kraválu se nadá psát, spát, ba ani číst, možná, že stál v té chvíli za záclonou a sledoval z mnohem vyššího nadhledu kteréhosi patra totéž co já.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama