1. KONSTELACE

15. července 2017 v 12:03


Milá Vendulo, píšu ti, třebaže o žádný dopis se v tomhletom psaní jednat nebude.
Prostě se v této počáteční chvíli mého záměru od tebe jako alespoň nějaké tělesnosti nápomocně odrážím podoben kouli při buzaru, doufaje pouze, že mě kromě tebe i Bůh slyší, a proto že se skrze jeho mi příznivou vůli nezastavím v rozletu mé plánované snahy po scénáristickém plyši hned co nejdřív o nějaký ten takový hodně blízký mantinel.

Kelč.

Dlouhé roky o něm či o ní vím, o městečku takto pojmenovaném, nikdy až do poslední neděle jsem však do něj nevstoupil, koukoly porostlá pole po pěšinách nepřešel, do něj nevešel, dokonce ani jedenkrát je nehledal na jakékoli mapě.
Věděl jsem o ní, že se nachází kdesi na Valašsku, dokonce ještě jako kluk od otce, který za války s ní měl jako protektorátní četník cosi společného, nevím, nevzpomínám si, možná se mi při příštím psaní ještě nějak vybaví.
Letos jsem po ní, sváděn nějakou odkudsi naléhavou nápovědí, začal pokukovat z oken vlaků, kterými jsem vyrážel do Luhačovic na ty svoje výlety kvůli tamté Mé Krásné Příští Smrti, jež přede mnou loni odpoledne třetího srpnového dne vyvstala v posledním ohybu tamější Nádražní ulice. Takže za ní jezdívám hledat ji, s identifikační entomologickou krabicí před sebou, pod jejím sklem špendlíky namísto motýlů napíchány fotografie stažené z internetu - tváře tamté loňské nebo možná jí podobné kterési jiné, jedu, jedu vláčky od Hulína nazpátek, nebo naopak od Meziříčí za cílem té, kterou jsem v oné podivné loňské příhodě možná potkal jen jako pouhou obyčejnou osobu, a aniž vím, kde ta Kelč vlastně leží, začal jsem se letos nenadále zajímat kdesi od Bystřice pod Hostýnem, anebo před ní na cestě od Mezříča, jestli ji alespoň na chvíli neuvidím zablýsknout se věží kostela někde za kopci mezi hrboly kotárů nebo jen železničních náspů, ale ono prozatím nikdy nic.

Tušil jsem ji, aniž viděl, na rozdíl od té Mé Krásné Příští Smrti, k níž naopak znám podobu, ke které ovšem nesvedu, abych mohl tuhle celost vyloučit jako nesmysl, najít příslušející živou osobu, nějak se do toho zcela prostého líčení přeludu zamotávám, proto mi přišlo možná na pomoc ono jiné puzení: opakující se výzva k putování do tamtoho prozatím mi neviditelného městečka zvaného Kelč.

Kromě tátovy dávné vzpomínky druhým zásadním důvodem k mé výpravě do neviditelna za kopci bylo, že dobré málem půlstoletí vím, že se v něm narodil režisér Vojtěch Jasný, mám ten dojem, že na jeho filmu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI jsme spolu, Vendulo, ještě nikdy nebyli. Přičemž pravím hned, že ono poslední slovo ještě mi z klávesnice mého noutbuku vyskočilo naprosto samovolně, aniž jsem se nadál, ale ponechal jsem je, byť se takto vystavilo zcela bez logiky, ale možná je čehosi nápovědí, která až nastane, nikdo by mi ani její předtuchu nevěřil.

Před pár dny jsem tedy minulou neděli někdy po deváté ranní hodině vystoupil z hrčícího motoráku na zastávce s názvem Kunovice-Loučka, mapu různě nazvětšovanou z internetu jsem měl dobře uloženu v hlavě, bez mobilu, bez hodinek, jakože i bez té občanky už před roky státu nazpět odevzdané, na celé příští trase vykračoval jsem si potom zcela sám, jako nějaká návnada pro náhlý chňap té Mé Příští Krásné Smrti vyrazivší do neznáma, klikatinou okresky přes vrchy a doly, čímsi jako protáhlým valchovištěm jsem za necelé půldruhé hodiny po pěti odšlapaných kilometrech dospěl nezpocen na kraj vytčeného cíle. Nacházejícího se jako počátek až za označujícím nápisem na bílé ploše obdélníku silniční značky postavené na tyči v jedné z dolin, odkud ani věž předtím už párkrát zahlédnutého barokního kostela nebylo vidět.
Vrchy a doliny obtížné pro nohy, při rozhledech do dálek ovšem široké různě příkře vysoké a natáhlé obzory, z nichž každému k inspiraci pozornému musí být jasné, z čeho se ona Vojtěcha Jasného vyhlášená filmařina vyvozuje a jak jiná být nemůže.

Vystoupal jsem příští povlovný vrch ke hřbitovu po levici, jist si, že teď po nedělní mši si na něm budou mezi svými hovět místní, kterých bych se mohl poptati.
Nalevo od brány ještě venku trhali nad hřbitovní zdi dva mladí manželé lipáčí.
Na mou otázku, zdali nevědí, kde má uvnitř hrob dávný pan František, předobraz hlavní postavy pana Jasného filmu, nevěděli už nic: ani o filmu, ani o režisérovi, ani o tamté době, ani o rodákovi. Za nimi, takovými, už není nežli prázdno, zatímco on se tenkrát svým filmem, bylo mu tehdy zrovna 40 jako jim, snažil cosi zbylé po životních cestách jiných dějinami alespoň v tom nejmarnějším účinku zachovat.
Pokud kdo tvrdí, že v příštích dvaceti nebo až padesáti letech jako jazyková pospolitost vymřeme, pak nikoli kvůli případným migrantům nebo přibývajícím cikánům, nýbrž pro naprostou ztrátu paměti, což není stav, ale spíše nemoc, dávným slovem choroba, navíc velmi snadno infekční a poté už nezvratně nevyléčitelně chronická.

Uvnitř hřbitova jsem si zcela najisto vybral stranu levou, pomalu jsem stoupal svahem, až jsem u cestičky narazil na odstavené dámské kolo, jehož majitelka na hrobu opodál výše skloněná plela. Jen jsem se zeptal a doplnil vysvětlení mého zájmu protektorátní historkou mého četnického otce, abych překonal nedůvěru, už mě vedla k hrobu zhruba tak pátému, s tyčícím se bílým křížem a nápisem pod ním ve prospěch pana Slimáčka, který se na vzdor těm všem okolním, kteří ho zaživa týrali, dožil Bohem požehnané dvaadevadesátky.
Hlavní postavu bych tedy identifikovánu měl.

Mezi souvisejícími řečmi, které jsme před křížem s mou průvodkyní vedli, jsem si povšimnul, že jsem zpovzdálí pozorován dalšími dvěma návštěvníky hřbitova, mužem a ženou ve zhruba mém věku, pro přesnost líčení sděluji, že mi bylo letos sedmdesát.

Zakrátko jsem hovořil i s nimi v natolik příznivé náladě, že jsem v jejich doprovodu došel až k rozcestí dole pod kostelem, paní byla manželkou předsedy národního výboru, nebo dokonce až popřevratového starosty, přičemž pro příští průběh ještě kterýchsi události bude dobré zmínit, že pokud kdy pan režisér Jasný do Kelče v době kadence dotyčného přijel, vždycky nocoval ve kterési posteli papalášovy domácnosti.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama