ZÁPISEK 3.

27. června 2017 v 15:39



Staniční budova českotěšínského nádraží, na obrázku napravo, v roce 1920 stávala už 30 let ve víceméně stejné podobě.
Před ní je dnes položeno kolejiště se 2 páry kolejí, po nichž následuje dlouhý pruh nástupiště označený na snímku názvem stanice - a posléze od tohoto místa napočítáme směrem doleva dalších 5 dvojic kolejí.
Místo, z něhož jsem současnou situaci fotografoval dnes, se tenkrát nacházelo už kdesi opodál na pangejtu mimo kolejiště, též podoba nástupišť byla v tom 20. roce jiná, když soudím na základě vzpomínek z mého mládí 40 roků po tamté události, kdy v 60. letech pásy kolejišť ležely před budovou pouze 3 či 4, a dávněji jich položeno více být nemohlo.
Samozřejmě, kvůli potvrzení přesnosti tohoto mého odhadu jsem již tázal ústřední železniční archiv, odpovědi se snad naděju příští týden, nějaký čas si tedy budu sám máčet ducha v napětí.

Byla tenkrát zima, v čase pár dnů před Vánocemi se možná všude kolem vrstvil hluboký sníh, takže tam, kde dneska cosi takového už ani v náznaku neuvidíš, možná běžel ometeným štěrkem nástupištěm podél přijedšího vlaku zřízenec, jímž byl pikolík zdejší vyhlášené nádražní restaurace táhnoucí za sebou dvoukolový vozík s termosem s otevřeným víkem, z jehož otevřeného jícnu se vstříc zajíněným oknům podbízivě kouřilo invazivně teplou těšínskou párou: "Horký čaj! Teplé párky! Vuržty z pieca tež! Thé je zdarma! Nenechte se dámy, páni, pobízet!"

Kdybych chtěl popsanou malichernost zrekonstruovat hned teď v létě před kamerou, nenašel bych mezi místními k takovému účelu vstřícné herce, zejména kohosi typově podobného Franzi Kafkovi, natož k pouhému zapůjčení odpovídající thermovozík dvoukolák.


Jenomže moje čerstvá dnešní zkušenost zcela změnila mou představu o tamtěch časech vypsanou před pouhými 2 dny, poněvadž se mi mezitím povedlo vyloudit z archivního skladu umístěného v kterési budově žižkovského nákladového nádraží obrázek pořízený objektivem telefonu tamního knihovníka příjmením Navrátil.

Z obrázku jedné dvoustrany málem století dávného sešitového jízdního řády ovšem plyne, že tehdejší rychlík zastavil v Českém Těšíně jen na pouhé 2 minuty, což byla doba tak akorát dlouhá, aby se z posuvných dveří prvního vagonu za lokomotivou vyházely ven místnímu zřízenci do náručí pytle s došlou poštou a on vzápětí naoplátku nazpátek naházel pytle s ofrankovanými písemnostmi odesílanými Těšíňáky až třeba na 8 hodin ještě dalekou Podkarpatskou Rus.

Takže ony 2 jízdním řádem předepsané minuty opravdu nedostačovaly, aby případně i ten nesvižnější místní pikolík proběhl s nabídkou jeho proviantu sem a tam podél nejméně 8 vagónů na pouhou chvilku zastavivšího rychlíku zvaného Polední Pražák.
Nestačil by všechny objednávky v tom venkovním mrazu zinkasovat, a tak možná stál v teple nádražní restaurace za oknem, aniž by tušil, jakou naprosto jedinečnou životní příležitost zrovna míjí.
Vždyť přece stačilo, aby vyběhl jako šus s teplou klobásou na tácku před sebou směrem vagónu 1. třídy, tam otevřel příslušné posuvné dveře a nabídl dovnitř kupé tamtomu podivnému pánovi s odstávajícíma ušima s pouhým jediným slovem Bitte.

Dotyčný cestující by masitou lahůdku sice odmítl, neboť se v jeho osobě jednalo o vegetariána, přesto takovýto milý incident by určitě vzbudil jeho spisovatelskou pozornost a ve kterési příští chvíli klidu by se proto stal součástí kteréhosi Kafkova doposud zcela neznámého zápisku.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama