ZÁPISEK 2.

24. června 2017 v 16:21


Každý čitateľ Kafkových románov, poviedok a aforizmov, ktorý sa trocha zaujíma aj o jeho život, vie, že tento pražský židovský spisovateľ sa od decembra 1920 do konca augusta 1921 liečil v Tatrách.

Do Tatranskej Lomnice prichádza Franz Kafka sám, v zimný vecer 18.12.1920.

Pro účel mých příštích rekonstrukcí lze tedy předpokládat, že na cestu k Tatrám vyjel tenkrát z Prahy kterýmsi hodně časným ranním rychlíkem, a s přepřahy lokomotiv na perónech stanic v České Třebové, Přerově a Bohumíně dospěl na českotěšínské nádraží okolo poledne.

Co se týče dne, k datu 18. prosince 1920 příslušela sobota, tenkrát ještě všeobecně pracovní den.
A já ihned proto vím, že se budu muset porozhlédnout po místních novinách z následující neděle, jestli se zrovna v době letmého spisovatelova průjezdu nestalo něco zajímavého natolik, že by se bylo otisklo ve kterési Kafkově příští próze.

Zvykne si, zabýva sa, na niekolkokrát si predlži dovolenku. Ostane tu osem mesiacov. Číta, píše listy príbuzným a priatelom. Jeho tatranská korešpondencia je pomerne rozsiahla.

Jedním z jejích výsledků je kniha známá pod názvem DOPISY MILENĚ, a zdali v ní je kdesi obsažena sebemenší Kafkova zmínka o jeho městě, českotěšínský čtenář se nikdy nedoví.


Rozeslal jsem tedy hned v pátek ráno několik mailů s dotazy, vědom si, že dnešní zcela samozřejmě známé e-maily složené z čehosi jako elektronů tenkrát v jeho roce 20 rovněž známy nebyly.
Pár minut po poledni jsem potom odejel z města dnešním vlakem patrovým elefantem, do hodiny se vrátil toutéž trasou, jakou sem přijížděl tenkrát příští světoznámý klasik, co možná sledoval on z okna do šíře rodícího se města, já totéž málem století dokončené skrze displej natáčející videokamery už neviděl.

Dneska by z takového pohledu na novogotický kostel tehdy nedávno nový nebo na dodnes dochované činžáky ve stylu místní secese přijíždějící od Prahy už nic neměl, do města se od západu případný návštěvník blíží táhlým tunelem uvnitř betonových zdí dvou souvislých řad protihlukových bariér, přes něž není z dávné části dnešního Českého Těšína víceméně nic vidět, stávající starosta se o trvalost takovéto kafkárny na dlouhý čas nejméně příštího století věru jo zasloužil.

Natočil jsem si pohybovou situaci tohoto výdobytku z okna vlaku pohybujícího se toutéž rychlostí jako tenkrát, možná, že jsem se při tom však díval stejným směrem jako tehdejší letmý návštěvník.
Výsledné video shrnující stav neviditelnosti viděného dlouhé zhruba minutu jsem vložil na internet, pokud by měl někdo o zhlédnutí zájem, kontakt přikládám: https://vimeo.com/222830667 .


Stejně jako podobu jednoho políčka ze samého konce mého záznamu, nechci se nadýmat způsobem větrného pytle, ale moje ukázka mi čímsi připomíná styl záběrů onoho příspěvku Davida Lynche do tamté kolektivní oslavy filmovosti nazvané LUMIÈRE AND COMPANY, poněvadž sám pro sebe se nestydím případného veřejnějšího srovnání: https://www.youtube.com/watch?v=IFpoWwY65KI&index=3&list=PL7A4469EB704E10C3.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama