ZÁPISEK 1.

24. června 2017 v 9:36


Začalo to v úterý okolo půl druhé, vešel jsem do knihovny k pultu vyzvídat, jestli tam už konečně zhruba po měsíci sedí ve vedlejší místnosti na internetu Petr S., spolužák ještě z devítiletky a stejně jako já už roky penzista.

Nebyl, neseděl.
Že jsem ještě jen tak prohodil s knihovnicí u pultu několik slov na téma jeho případně uříznuté nohy, zahlédl jsem na něm mezi rozloženými nabízenými knihami jednu, kterou jsem neznal, pojednávající o spisovateli Franzi Kafkovi, z jehož zpráv jsem si už roky nepřečetl žádnou, poněvadž si ani on nebyl schopen vymyslet, v čem okolo sebe musím žít.

Na rozdíl od lidí, věci nás očekávají, dokonce předpokládají - je jen na nás je uvidět.

Kniha se jmenovala FRANZ KAFKA, ČLOVĚK SVÉ I NAŠÍ DOBY, vzal jsem ji tedy s sebou, ale začetl se do ní prozatím bez jakéhokoli následku až odpoledne nazítří.


Zatímco nikdo čtoucí tento můj zápisek ještě prozatím netuší, že zcela nečekaný zážitek s následnými potištěnými listy související si mě našel opět zcela nečekaně až ve čtvrtek navečer, kdy jsem víceméně z nudy nicnedělání zalehl s rozečtenou knihou poznovu.

Pokud Kafka cestoval do Tater vlakem, a jiná možnost tehdy v roce 1920 nebyla, musel jet přes Těšín, v němž jsem zrovna četl, žádná jiná trať nežli tato na Slovensko tenkrát nevedla!

A aby těch souvisejících náhod hned v úvodu nebylo dosti, zrovna ve čtvrtek po obědě jsem skončil počítačovou rekonstrukci rukodělné mapy, vojácky dokonalého náčrtku pořízeného někdy mezi roky 1920 až 1923, tedy přesně v době, kdy tímtéž místem jakožto správně zcela novým městem musel projíždět Franz Kafka jednou tam a podruhé nazpátek.

V pátek hned ráno jsem tedy mohl zřídit pro účel naskytnuvšího se tématu fejsbukovou skupinu https://www.facebook.com/groups/473689866313306/?hc_ref=NEWSFEED , pokud by měl kdo zájem o odkaz, a zejména a především: začal jsem se tázat do všech mi dostupných stran po rozvíjejících podrobnostech, neboť i náš svět je složen a drží pohromadě ze skupenství čehosi ještě menšího nežli jen pouhých atomů, když ony byly v tamtom roce 1920 známy ještě jako cosi konečně konečného, zatímco dnes víme, že jsou jen pouhou bránou do světů ještě dále dál.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama